Endymion hispanicus

Endymion hispanicus (MILL.) CHOUARD

syn. Scilla campanulata AIT., Scilla hispanica MILL.

Liliaceae – liliovité

25 – 30 cm, V. – IV.

Pochází ze Španělska a Portugalska a byl popsán v roce 1601. v zahradách se pěstuje již od roku 1590.

Zásobním orgánem je jednoletá cibule bez slupky, rozličného tvaru, která dosahuje obvodu 12 cm i více. Z cibule vyrůstá pozdě na jaře růžice úzkých, kopinatých listů a jeden, nebo i více květních stvolů s 10 – 15 drobnými, zvonkovitými, nícími květy, které tvoří řídký hrozen. Květy rozkvétají koncem května. Základní druhová barva je modrá. Kromě modré barvy existují i kultivary s růžovými a bílými květy. Nyní je na trhu převážně barevná směs této skupiny. Vegetaci končí v polovině července. Cibule jsou mrazuvzdorné.

Vysazuje se v září do hloubky 8 – 10 cm na vzdálenost 15 až 20 cm. Na půdu a stanoviště není náročný, nesnáší však trvalé zastínění a vyžaduje ve vegetaci dostatek vláhy. Kultivace včetně hnojení je jako u ostatních cibulovin. Na stanovišti mí zůstat několik let, neboť pouze starší exempláře dosahují plné krásy. Velké cibule se samovolně rozdělují a vytvářejí nádherné, bohatě kvetoucí trsy. Každoroční přihnojování je nezbytné. Když však porost přehoustne, musí se cibule sklidit a rozsadit. Cibule se nesuší a uskladňují se ve vzdušné místnosti na lískách při teplotě do 20°C. Vyžadují šetrné zacházení, neboť po mechanickém poranění snadno podléhají houbovým chorobám. Ihned po sklizni se doporučuje cibule mořit v 0.2% roztoku Findasolu po dobu 30 minut. Rozmnožuje se dceřinými cibulemi a semeny. Semenáče vykvétají za 3 – 4 roky.  

Používá se do skalek, trvalkových záhonů, mezi řídké křoviny a na obruby. Hodí se i pro řez květů.

36. Endymion hispanicus