Iris danfordiae – kosatec

Iris danfordiae BOISS. – kosatec

syn. Iridodictyum danfordiae (BOISS.) RODION.

Iridaceae – kosatcovité

15 – 20 cm, III. – IV.

Pochází z Malé Asie. Do kultury byl zaveden DANFORDEM v roce 1876.

Zásobním orgánem je protáhle vejčitá cibule dosahující obvodu 5 cm. Cibule je kryta pevnou vláknitou slupkou. Z cibule vyrůstá v březnu až dubnu poměrně velký žlutý květ dosahující výšky 10 – 12 cm. Úzké listy začínají vyrůstat až v době květu nebo později. Rostlina ukončuje vegetaci v červnu. Cibule jsou mrazuvzdorné, ale trpí, zejména ve vlhčích polohách, různými půdními chorobami.

Vysazuje se v září až říjnu do písčité půdy s dokonalou drenáží. Hloubka výsadby je 5 – 6 cm, vzdálenost 5 – 10 cm. Nejlépe se daří na suchých zídkách a v dobře odvodněných skalkách. Do zahradní půdy je nutno přidávat písek, aby se půda zlehčila a nebylo nebezpečí přemokření. Při trvaleji vlhkém počasí je vhodné rostliny přikrýt stříškou ze skla nebo fólie. Povrch pozemku se má udržovat trvale kyprý. Jakmile začnou listy žloutnout, cibule se ihned sklidí, rychle osuší, očistí a uloží ve vzdušné místnosti při teplot 20°C. na spolehlivě suchém stanovišti lze cibule ponechat i během vegetačního klidu. Tento druh však patří k poměrně choulostivým květinám. Moření cibulí před výsadbou nezaručuje úspěšné pěstování a zejména ve vlhčích letech a na nevhodném stanovišti cibule během zimy odumírají. Rozmnožuje se dceřinými cibulemi, jejichž dopěstování nebývá vždy úspěšné s ohledem na vysokou náchylnost k chorobám.

Je to květin vhodná speciálně do skalek a suchých zídek. Hodí se i pro pěstování v hrnkách.

66. Iris danfordiae