Ixiolirion montanum

Ixiolirion montanum (LAB.) HERB.

syn. I. pallasii FISCH. et MEY., I. tataricum

Amaryllidaceae – amarylkovité

40 – 50 cm, VI.

Ve volné přírodě se vyskytuje v Sýrii a Afghánistánu. Byl objeven v roce 1844,

Zásobním orgánem je jednoletá protáhle vejčitá cibulovitá hlíza dosahující obvodu 5 – 6 cm. Hnědá slupka je nezvykle tlustá a pevná. Z cibule vyrůstá lodyha vysoká 50 cm s několika úzkými, šedivě zelenými listy. Jednostranný okolík umístěný na konci lodyhy je složen z 4 – 6 i více nálevkovitých květů, které postupně nakvétají. Květy jsou dlouhé 4 cm, špičky okvětních lístků jsou zahrnuty nazpět. Barva je tmavě fialové modrá. Na rozdíl od jediného dalšího druhu tohoto rodu I. ledebourii FISCH. et MEY, který je drobnější a má světlejší květy, vykvétá I. montanum o dva až tři týdny později, což bývá počátkem června. Vegetaci ukončuje koncem července. Zásobní orgány jsou mrazuvzdorné.

Vysazuje se počátkem října na slunné sušší místo do lehčí humózní půdy. Hloubka výsadby je 8 – 10 cm, vzdálenost 15 – 20 cm. Daří se i v polostínu. Na stanovišti se ponechává více let. Během vegetačního klidu nesnáší vlhko. Rozmnožuje se semeny a dceřinými cibulemi, kterých vytváří značné množství, ale většina z nich je v prvním roce miniaturní. Při sklizni je třeba pečlivě vybírat a drobné cibule asi rok až dva dopěstovávat na výsevném záhonu. Semena se vysévají na podzim a dopěstovávají se 3 – 4 roky. Cibule se skladují v suchu při 15 - 17°C. V těžkých půdách trpí houbovými chorobami.

Dekorativně působí skupiny 5 – 10 kusů ve skalkách, mezi plazivými trvalkami i v trávníku. Je to také dobrá květina k řezu. Pro svou nenáročnost na pěstování je vhodná pro začátečníky.

70. Ixiolirion montanum