Morfologie cibulnatých a hlíznatých květin
Za nejvýraznější morfologický znak cibulnatých a hlíznatých rostlin se považuje podzemní zásobní orgán, kterým může být cibule nebo hlíza, popřípadě cibulovitá hlíza. Zásobní orgán kteréhokoliv typu je výsledným produktem vegetačního cyklu a základem nové rostliny pro příští vegetaci. V průběhu vegetačního cyklu probíhají u zásobních orgánů biologické i morfologické změny, které odpovídají určité fázi vývoje rostlin. V žádném případě však genetické změny uvnitř buněk zásobních orgánů nejsou běžné, proto lze považovat potomstvo vzniklé ze zásobních orgánů za geneticky homogenní. Rostliny vyrostlé z téže cibule nebo hlízy zachovávají znaky a vlastnosti mateřské rostliny. I u druhů, které kromě jedné náhradní cibule vytvářejí shluk dceřiných cibulí, popřípadě se jinak vegetativně rozmnožují, jsou zachovány tyto znaky a vlastnosti u všech potomků. Z pouhé neznalosti této skutečnosti se někteří pěstitelé domnívají, že mohou na rostlinách, pěstovaných v několika kultivarech vedle sebe, nastat barevné či jiné změny. S tímto mylným názorem se nejčastěji setkáváme u mečíků a tulipánů. Změny vzhledu rostlin i barvy květů, které se někdy objeví u rostlin pěstovaných v zahrádkách, jsou nejčastěji důsledkem virové infekce; týká se to především skupiny zahradních tulipánů. Bližší objasnění tohoto patologického defektu bude popsáno v kapitole o pěstování a o chorobách cibulnatých a hlíznatých květin.
Zásobní orgány dosahují maxima na konci každého vegetačního cyklu. Z hlediska praktické orientace bylo nutno stanovit alespoň přibližnou fázi, kterou lze považovat za konec jednoho a začátek dalšího vegetačního cyklu. Za konec vegetačního cyklu se u všech druhů zpravidla považuje ukončení nadzemních částí. V tomto období jsou zásobní orgány nejobjemnější a mají nejvýraznější rodové, popřípadě druhové znaky. Vzhledem k tomu, že po ukončení vegetačního cyklu nastává v životě rostlin alespoň relativní stav klidu, je možno v této době zásobní orgány vyjmout z půdy a i jinak s nimi manipulovat.
Ačkoliv všechny tři výše uvedené typy zásobních orgánů plní přibližně stejnou úlohu, jsou v jejich stavbě i vzhledu výrazné morfologické rozdíly.