Odstraňování květů

K základním agrotechnickým úkonům při množitelském pěstování cibulnatých a hlíznatých květin množených vegetativní cestou je odstraňování květů nazývané obecně hlávkování porostu. Hlávkování je bezpodmínečně nutné u kultivarů vytvářejících v našich podmínkách semena. Poněvadž výsledným produktem pěstování má být u těchto rostlin zásobní vegetativní orgán, je nutné zajistit optimální podmínky pro jeho vývoj. Jde nejen o vnější pěstební podmínky, ale také o optimální biologické poměry uvnitř samotné rostliny. Rozmnožování cibulnatých a hlíznatých rostlin semeny je u většiny druhů velmi zdlouhavé a nerentabilní. U kultivarů vzniklých mutacemi nebo křížením je dokonce generativní rozmnožování vyloučeno. Znaky a vlastnosti takto vzniklých kultivarů zachovává pouze vegetativní potomstvo, i když tyto rostliny jsou schopny semena vytvořit. Vzhledem k tomu, že je generativní rozmnožování základním přirozeným způsobem množení rostlin, bývá tvorba semen v rostlinné říši vždy preferována na úkor tvorby vegetativních rozmnožovacích orgánů. Abychom zamezili zbytečné ztrátě asimilačních produktů spotřebovávaných na tvorbu generativních orgánů a zejména semen, musíme odstraňovat veškeré květy ihned po jejich rozkvětu, popřípadě již ve fázi zeleného poupěte. Při hlávkování nesmějí být poškozeny asimilační orgány, které musí zůstat v plném rozsahu na rostlině. Jakékoliv řezání květů s částí stonku, nebo dokonce s listy je vyloučeno. Květy se odstraňují odlomením bezprostředně pod okvětními lístky, zdrhnutím jednotlivých květů hroznovitého květenství nebo odřezáním květního stonku pod nejspodnějším květem. Hlávkování květů je bezpodmínečně nutné při výrobě tulipánů, hyacintů, lilií, mečíků a některých dalších druhů drobných cibulnatých a hlíznatých květin.