Vegetativní rozmnožování

Vegetativní rozmnožování patří k základnímu způsobu přirozeného množení cibulnatých a hlíznatých rostlin.

Druhy s jednoletou cibulí produkují každoročně kromě náhradní cibule ještě větší nebo menší počet dceřiných cibulí (tulipány, kosatce, řebčíky). Dceřiné cibule nebývají stejně velké, ale část jich bývá květuschopná. Druhy s víceletou cibulí poskytují dceřiných cibulí podstatně méně a tyto cibule se musí vždy alespoň rok pěstovat, aby dosáhly květuschopné velikosti. Dceřiné cibule u této skupiny narůstají pouze na mateřských cibulích velkých rozměrů. V praxi se u některých cibulnatých druhů používá umělý způsob vegetativního rozmnožování, a to poraněním bazální části cibule (hyacinty, ladoňky) nebo oddělováním šupin od mateřské cibule (lilie, řebčíky). Na řezných plochách poraněné cibule, popřípadě na oddělených šupinách, se v příznivých podmínkách klimatického prostoru vyvíjejí po určité době drobné dceřiné cibule, které je nutno další 2 – 4 roky dopěstovávat do květuschopné velikosti.

Druhy s cibulovitou hlízou vytvářejí každoročně buď určitý počet květuschopných dceřiných cibulovitých hlíz (ocúny, krokusy, montbrecie), nebo u nich vzniklá vedle jedné náhradní cibulovité hlízy ještě větší počet drobných vegetativních rozmnožovacích orgánů, které se nazývají korále neboli brut (mečíky, acidantera, ixiolirion). Tyto korále nejsou většinou schopny poskytnout v následujícím roce kvetoucí jedince a musím je dopěstovat.

Hlíznaté druhy (stejně jako druhy s ostatními podzemními zásobními orgány) produkují dceřiné zásobní orgány pouze ojediněle, a to jen tehdy, dosáhne-li rostlina maximální velikosti. Většinou však nejde o dceřiné zásobní orgány, nýbrž o pouhé rozdělení mateřské hlízy na dvě i více náhradních hlíz (jiřinky, sasanky, eremurusy). U většiny hlíznatých druhů se proto používá pouze generativní způsob množení nebo umělý způsob vegetativního množení, jako je řízkování mladých stonků (jiřinky, begónie, dosny)

Drobné zásobní orgány i mladé rostliny u všech cibulnatých a hlíznatých rostlin dopěstováváme obdobnou agrotechnikou jako dospělé rostliny, ale věnujeme jim větší péči. Zásobní orgány určené svými rozměry k dopěstování sázíme vždy mělčeji a pečlivěji než vzrostlé cibule a hlízy, které jsou schopny snáze tolerovat naši připadnou nedbalost. Dodržení zásad správného hnojení, chemické ochrany, vodního režimu i zásad ošetřování je u dopěstovávání zásobních orgánů bezpodmínečně nutné.