Ošetřování v zahrádkách

Po vyrašení rostlin povrch záhonu ihned prokypříme a odplevelíme. Zkypření půdy je nutné zejména po přihnojení ledkem, který silně podporuje rozbahnění půdy a napomáhá tvorbě půdního škraloupu.

Během vegetace povrch záhonu pravidelně kypříme, udržujeme bez plevelů a rostliny podle potřeby zaléváme. Zalévat se doporučuje v chladnějších ranních nebo raději podvečerních hodinách. Při vysokých denních teplotách, zejména v horkém létě, může zálivka vyvolat u některých druhů defekty na podzemních i nadzemních částech. Platí to zejména pro hyacinty, tulipány, begónie a některé další citlivější druhy. Náhlým ochlazením a zvlhčením rozehřáté půdy dochází ke zvýšení koncentrace vodních par v půdě, což může způsobit tzv. podpaření rostlin spojené s poškozením listů. Koncentrované vodní páry také napomáhají klíčení spór patogenních hub a podporují růst škodlivých bakterií. Při zalévání dáváme přednost měkké, dešťové nebo alespoň mírně předehřáté vodě před studenou studniční vodou. Vodovodní, chlórem upravovaná voda by měla před zálivkou stát alespoň několik hodin na slunci v široké otevřené nádobě, aby přebytečný aktivní chlór mohl z vody uniknout. Tuto zásadu nesmíme pomíjet zejména u vzácnějších a na chlór citlivých druhů, k nimž patří i hyacinty.

Po zálivce stejně jako po vydatnějším dešti vždy nakypříme povrch půdy a rozpustíme vzniklý škraloup. Vytvořením půdního škraloupu na povrchu záhonu se narušuje rovnováha mezi vzdušnou a vodní kapacitou půdy a vzniká zvýšený obsah vodních par mezi jednotlivými půdními částicemi. Nerozrušený škraloup vyvolává netoliko momentální, nýbrž chronický přebytek vodních par v půdě, které mohou způsobit totální podpaření a poškození rostlin. Nejkatastrofálnější následky se objevují zejména tehdy, vznikne-li podpaření v závěrečných fázích vegetace. Mladé,ještě poměrně měkké a většinou nechráněné zásobní orgány bývají v této fázi nejcitlivější k infekcím. Snížená transpirace rostlin na konci vegetace, a tím slabší odběr vody z půdy ještě znásobují takto vzniklé přemokření. Vysoké denní teploty (zejména u druhů dozrávajících v létě) pak připraví v mokré a teplé půdě ideální prostředí pro bujení všech patogenních hub a bakterií. Často se pak stává, že při sklizni cibulí nebo hlíz a zcela zdravých rostlin vybíráme z půdy pouze shnilé nebo silně poškozené zbytky nedávno zdravých zásobních orgánů. Proto asi jeden měsíc před přirozeným ukončením vegetace přestáváme zalévat všechny cibulnaté a hlíznaté druhy. V tomto období zásobní orgány ještě sice částečně narůstají do velikosti, ale hlavním procesem je vyzrávání jejich pletiv. K řádnému průběhu této fáze rostliny již nepotřebují velké množství půdní vody. Cibule a hlízy se pak připravují na období vegetačního klidu.

Je dobré si uvědomit, že veškeré procesy označované souhrnným názvem hnití, nevznikají bez příčiny. Bývají vždy vyvolány činnost patogenních hub nebo bakterií, které infikují rostlinné části a znehodnocují je. V mnoha případech má pěstitel možnost předejít, popřípadě zabránit infekci. Dobrou kultivační péčí, která je základem optimální činnosti půdy, je možno vyvarovat se mnoha nepříjemných překvapení. Ve zdravé, biologicky činné půdě se většinou škodlivé organismy nerozmnoží natolik, aby vážně poškodily pěstované rostliny. Růst a množení škodlivých organismů omezuje přirozená činnost jiných půdních organismů, které za normálních okolností likvidují původce chorob. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by dnes už v přírodě existovat ani jeden rostlinný druh. Tento vzájemný boj užitečných a škodlivých půdních mikroorganismů spolu s dalšími procesy vyvolávanými mikroorganismy v půdě se nazývá biologickou činností půdy. Špatnou kultivací často člověk narušuje přirozenou biologickou rovnováhu v půdě, a tím napomáhá šíření choroboplodných organismů a potlačuje užitečnou půdní flóru a faunu. Z této skutečnosti vyplývá zásada platící pro pěstování všech rostlin a pro celou zahrádkářskou veřejnost, a to, že žádná kultivace je rostlinám často prospěšnější něž špatná nebo poloviční kultivace. Neznamená to samozřejmě, že se rostliny nemají ošetřovat, ale kultivace má být odborná a přiměřená stavu půdy i požadavkům rostlin.

U rostlin pěstovaných v ozdobných zahrádkách je nutno odstraňovat odkvetlé květy, a to ihned po odkvetení. Ponecháním semeníků na rostlinách silně poškozujeme vývoj vegetativních zásobních orgánů (viz část Odstraňování květů).