Sklizeň a domácí uskladnění

Odumřením nadzemních částí rostlin přecházejí cibulnaté a hlíznaté květiny do fáze vegetačního klidu. Jak bylo uvedeno ve všeobecné kapitole o pěstování, lze v tomto období zajistit rostlinám optimální podmínky pouze ve speciálním skladu. Při zahrádkářském pěstování se doporučuje dodržovat tyto zásady:

Každoročně musíme sklízet nepřezimující rody a druhy (Acidanthera, Anemone coronaria, Begonia tuberhybrida, Canna, Crocosmia, Dahlia, Freesia, Galtonia, Hymenocallis, Iris x hollandica, Ixia, Ozalid, Ranunculus, Tigrida) a druhy vyžadující letní uskladnění (hyacinty, zahradní tulipány, citlivé kultivary botanických tulipánů, popřípadě krokusy).

Ostatní rody a druhy, včetně botanických tulipánů ze skupiny Tulipa kaufmanniana, T. eichleri, T. urumiensis, T. tarda, T. turkestanica, T. praestans, můžeme ponechat na stanovišti několik let.

Narcisy, lilie a ocúny vyjímáme z půdy po 3 až 4 letech, když zpozorujeme výraznější rozmnožení rostlin a přílišné zahuštění porostu.

Cibule a hlízy sklízíme podle zásad uvedených ve všeobecné kapitole o pěstování (viz Sklizeň a skladování), tedy zásadně dříve než úplně odumřou nadzemní části. Zásobní orgány vyjímáme z půdy pomocí rýče a chráníme je před mechanickým poškozením. Stonky, popřípadě listy oddělujeme ihned po sklizni, a to odlomením, ukroucením nebo odřezáním bezprostředně u zásobního orgánu. Dodržení této zásady je nezbytné pro zachování dobrého zdravotního stavu orgánů. Ponecháním části stonků také znesnadňujeme sušení a zavlékáme choroby do skladovacího prostoru. Výjimku tvoří pouze jiřinky, u kterých ponecháme asi deseticentimetrovou část všech starých lodyh, které zbavím jen zbytků uschlých listů.

Sklizený materiál zbavený půdy ukládáme v tenkých vrstvách do lísek od ovoce a uskladňujeme v suché, dobře větrané místnosti. Většina lísek je opatřena nožičkami, které umožňují proudění vzduchu kolem materiálu ve všech lískách. Na přímém slunci smíme dosoušet pouze na podzim sklízené druhy, musíme je však chránit před večerní rosou a chladem. Sklizené zásobní orgány všech druhů chráníme před mrazem. Při rovnání jednotlivých lísek na sebe musíme zabránit vypadávání drobného materiálu, abychom předešli pomíchání kultivarů. Dna lísek vyložíme novinovým papírem.

Při dosoušení a skladování dodržujeme zásady popsané ve části Sklizeň a skladování. Výměnu vzduchu zajistíme otevřením oken a dveří.

Cibule lilií s výjimkou Lilium candidum nesušíme.

Hned po usušení, což bývá v domácích podmínkách asi po měsíci, zásobní orgány očistíme, zbavíme odumřelých zbytků starých zásobních orgánů a uskladníme.

Při sklizni a čištění i v průběhu celého období skladování bedlivě sledujeme zdravotní stav zásobních orgánů. Všechny nemocné jedince při zjištění choroby neprodleně oddělujeme od zdravého materiálu. Nemocné cibule a hlízy mohou během skladování způsobit infekci zdravého materiálu a vyvolat kalamitní rozšíření některých houbových a bakteriálních chorob. Za nejnebezpečnější skladištní chorobu lze považovat fuzariové hnití vyvolané velmi agresivní housenkou Fusarium sp., která napadá mnoho popsaných cibulnatých a hlíznatých druhů. Příznaky choroby se projevují na zásobních orgánech velkými, změklými, koncentricky zvrásněnými mokrými skvrnami, které se rychle zvětšují. Proces hnití bývá u této houby většinou doprovázen charakteristickým zápachem. Choroba se rychle šíří a pomocí podhoubí přechází na okolní zdravé zásobní orgány, jejímu růstu napomáhá vlhké a zejména teplé prostředí. Pokud nemáme k dispozici skladiště vybavené ventilátory s dokonalým odsáváním vlhkého vzduchu, musíme, zejména v prvních fázích sušení, udržovat nižší teploty nepřesahující 20 °C.

K zamezení této i dalších houbových chorob se doporučuje preventivní moření veškerého sklizeného materiálu ihned po sklizni v 0,2 % roztoku Fundazolu nebo Bavisitu, popřípadě v 1 % roztoku Orthocidu po dobu 10 minut. Před mořením musíme sklizené zásobní orgány zbavit zbytků zeminy vypráním, a to nejlépe na řidším sítě, které ponoříme do nádoby s vodou. Po vyprání opláchneme zásobní orgány čistou vodou. Praní i moření v uvedených přípravcích lze doporučit pro všechny popsané druhy s výjimkou hyacintů. Namořené cibule a hlízy ukládáme do skladovací místnosti teprve po řádném odkapání vody a mírném proschnutí na volném prostranství.

Při veškeré manipulaci s cibulemi a hlízami stále pamatujeme, že jde o živý materiál, který v tomto zdánlivě klidovém období prodělává vnitřní změny, jejichž průběh je závislý na skladovacích podmínkách a péči pěstitele. Kvalita skladování podmiňuje kvalitu příští vegetace.

Požadavky na způsob uskladnění a skladovací teploty i nutnost chemického ošetření jsou uvedeny u jednotlivých druhů ve speciální části knihy.