Colchicum x hybridum – ocún

Colchicum x hybridum hort. – ocún

Liliaceae – liliovité

Listy 30 – 50 cm, IX. – X.

Rod Colchicum L. se vyskytuje asi v padesáti druzích v oblasti Středozemního a Černého moře, Malé Asii a severní Africe. U nás je běžný druh C. autumnale, který hojně roste na vlhčích loukách a pro svou jedovatost je nežádoucí plevelnou rostlinou. Pro okrasné účely se pěstují některé variety přírodních druhů a hlavně hybridy vzniklé mnohonásobným křížením.  C. speciosum STEVEN s některými dalšími přírodními druhy nebo již existujícími kultivary.

Zásobním orgánem je jednoletá cibulovitá hlíza, která morfologickým uspořádáním i vzhledem silně připomíná cibuli a liší se od ostatních cibulovitých hlíz. Zásobní orgány, zejména u zahradních kultivarů, dosahují velkých rozměrů a značné hmotnosti. Protáhle vejčité cibulovité hlízy některých kultivarů dorůstají v obvodu do 25 cm i více. Velikost hlíz bývá dosti charakteristickým znakem kultivaru. Vzrostný vrchol i základy kořenů jsou uloženy excentricky na boku bazální části hlízy. Hlíza je pokryta velmi pevnou, kožovitou, kompaktní slupkou. Tato slupka spolu s odumřelými pozůstatky staré hlízy chrání nový vzrostný vrchol. Zásobní orgány jsou mrazuvzdorné.

Začátkem dubna vyrůstá z hlízy mohutná růžice kopinatých, různě zelených, lesklých listů, které dosahují výšky 30 – 50 cm. Robustnost rostlin, tvar listů i délka vegetace jsou závislé na kultivaru. Listy končí vegetaci od půlky června do počátku července. Většina druhů i kultivarů ocúnu vykvétá pak bez listů na podzim. Nejběžnější na jaře kvetoucí druh C. bulbocodium KER. byl opět zařazen do samostatného rodu Bulbocodium L. s označením B. vernum L. Květ je složen z šesti protáhlých okvětních lístků přecházejících do dlouhé trubky, na jejímž dně je uložen semeník. Z jedné hlízy vyrůstá postupně několik květů. Tvar květů, jejich počet a velikost, doba kvetení i barva jsou závislé na kultivaru. Nejčastější barvy jsou světle purpurová, růžová a bílá, ojediněle žlutá. Semeníky vyrůstají ze země spolu s listy až v následujícím roce.

Ocúny vyžadují hluboké, humózní, středně těžké půdy s dostatkem přijatelným živin. Vysazují se na plné slunce nebo do mírného polostínu. Před výsadbou se kromě základní dávky průmyslových hnojiv přidává i hnojivý kompost. Cibule se vysazují v polovině srpna do hloubky 10 – 20 cm na vzdálenost 15 – 25 cm. Hloubka i vzdálenost jsou závislé na velikosti cibulí a mohutnosti vzrůstu kultivaru. Opožděním výsadby se mohou poškodit vyrůstající květy, které někdy vykvetou z nevysázených hlíz i na lísce. Ihned po výsadbě je nutná řádná zálivka. Před vyrašením listů na jaře se rostliny přihnojí ledkem a během vegetace se občas vydatně zalijí. Doporučuje se ošetřit listy 2 – 3krát fungicidem. Na stanovišti se ocúny ponechávají více let. Starší exempláře kvetou mohutněji než rostliny z nově vysazených hlíz. Rostliny je bezpodmínečně nutné každoročně hnojit i přihnojovat obdobně jako v prvním roce. Během let ocúny vytvářejí dceřiné hlízy, kterými se samovolně rozmnožují. U přehuštěných porostů je třeba rostliny přesadit. Hlízy se sklízejí po odumření listů a po mírném osušení se skladují do výsadby při teplotě asi 20 °C. drobnější dceřiné hlízky je možno dopěstovat do květuschopné velikosti za 1 – 2 roky. Rozmnožování zahradních kultivarů pomocí semen je vyloučeno.

Používají se do větších skalek a na okraje trvalkových záhonů nebo také jako rozsáhlejší skupiny do stepních partií, trávníků, na okraje křovin apod. Poměrně velká uprázdněná místa vzniklá po odumření listů je třeba krýt plazivými trvalkami nebo letničkami.

Ocúny obsahují prudce jedovatý alkaloid kolchicin.

18. Colchicum bornmuellerii

19. Colchicum ´Waterlily´