Incarvillea mairei – dvojostice

Incarvillea mairei (LEVL.) GRIERSON – dvojostice

syn. I. Grandiflora BUR. et FRANCH.

Bignoniaceae – trubačovité

20 – 30 cm, V. – VI.

Pochází ze západní Číny.

Zásobním orgánem je členitý, zdužnatělý hlízovitý kořen. Vegetační pupeny jsou založeny pouze na vrcholové části kořene. Poměrně pozdě na jaře, vyrůstá přízemní růžice z 5 – 8 lichozpeřených, lesklých, zelených, bublinatých až bizarně zprohýbaných listů. Rostlina vytváří 3 – 8 květních stonků, z nichž každý je ukončen jedním velkým. Růžovým, široce nálevkovitým květem s výrazným žlutým jícnem. Vegetaci končí v srpnu. Hlízovité kořeny jsou jen fakultativně mrazuvzdorné a potřebují během podzimu a zimy suché stanoviště a lehký kryt ze suchého materiálu.

Vyžaduje vysloveně lehké, propustné, humózní půdy s dostatkem vláhy během vegetace. Vysazuj se zásadně na jaře na chráněné slunné až pohostinné místo. Hloubka výsadby je 3 – 5 cm, vzdálenost rostlin 25 – 30 cm. Na stanovišti je nutno ji ponechávat trvale, poněvadž starší rostliny špatně snášejí přesazování. Pří výsadbě se musí velmi šetrně zacházet s křehkými zásobními orgány. Během vegetace se několikrát přihnojí tekutým plným hnojivem. Půda se udržuje kyprá, poněvadž zdužnatělý kořen je náchylný k houbovým a bakteriálním chorobám, jimž více podléhá v neprovzdušné půdě. Rozmnožuje se výhradně semeny, která se na jaře řídce vysévají do pařeniště, a rostliny se bez přesazování pěstují až do konce vegetace. Mladé zásobní orgány se pak přesadí do hlubokých hrnků a ještě rok se dopěstovávají. V druhém roce vykvétají mladé rostliny jen spoře.

Je to ojediněle nádherná, ale náročná solitérní květina do skalek a trvalkových záhonů.

64. Incarvillea mairei