Scilla bifolia – ladoňka

Scilla bifolia L. – ladoňka

Liliaceae – liliovité

12 – 15 cm, III.

V přírodě se vyskytuje ve střední a východní Evropě. Byla popsána v roce 1568.

Zásobním orgánem je víceletá, protáhle kulovitá cibule dosahující obvodu 5 – 6 cm. Dva úzké listy, které vyrůstají z cibule, jsou našedle zelené s výrazným středovým žlábkem. Stvol je ukončen jednostranným hroznovitým květenstvím, které je složeno z 10 – 15 zářivě modrých hvězdičkovitých kvítků a dorůstá do výšky 12 – 15 cm. Květenství je proti listů, značně robustní a vzhledem k hustotě a zvláštnímu uspořádání velmi výrazné. Kvete většinou již v březnu a spolu s nejranějšími cibulovinami se často objevuje pod tajícím sněhem. Vegetaci končí v červnu. Cibule jsou mrazuvzdorné.

Vysazuje se koncem září na pokud možno dobře osluněná místa, kde brzy vykvétá. Vyžaduje živnou, záhřevnou, nepříliš těžkou humózní půdu. Hloubka výsadby je 5 – 6 cm, vzdálenost 10 cm. Na stanovišti se ponechává trvale. Nevytváří příliš dceřiných cibulí, pro získání většího množství materiálu se musí rozmnožovat semeny. Rostliny každoročně poskytují značná množství semen. Semena se vysévají na podzim n výsevné záhony podobně jako všechny mrazuvzdorné cibuloviny. Semenáče vykvétají za 3 – 4 roky. V příznivých podmínkách se rozmnožuje samovýsevem. Nejde-li o získání semen, je nutno ihned po odkvětu zakládající se semeníky odhlávkovat, aby se rostlina vzrostlých semeníků je neúčinné. Během vegetace se doporučují 2 – 3 fungicidní postřiky.

Používá se pro skalky, mezi polštářové trvalky a do nádobkových minizahrádek. Zplaňuje.

91. Scilla bifolia