Příprava půdy a výsadby

Pozemek pro všechny cibulnaté a hlíznaté rostliny se musí před výsadbou řádně zpracovat do patřičné hloubky. U druhů vysazovaných na podzim je třeba hlubokým rytím prokypřit celou potřebnou vrstvu půdy alespoň 10 až 14 dnů před výsadbou. Za odpovídající hloubku pro druhy s většími cibulemi se považuje minimálně 20 až 25 cm, tj. rytí na celý rýč. Musíme si uvědomit, že kořenový systém se většinou rozkládá pod zásobním orgánem a pozemek připravujeme zejména pro kořeny rostlin. Při rytí zbavíme pozemek všech plevelných rostlin, zejména zvlášť pečlivě vybereme a odstraníme kořeny vytrvalých plevelů. Včasná příprava půdy přes výsadbou umožňuje alespoň částečné slehnutí svrchní vrstvy půdy. Pouze v takto mírně slehlé půdě je možno stanovit odpovídající hloubku výsadby. Pro druhy vysazované na jaře připravujeme půdu před příchodem zimy a pozemek ponecháme v hrubé brázdě promrznout. Základní hnojení před výsadbou je popsáno v části o hnojení a hnojivech.

Před vlastní výsadbou pozemek řádně, ale pouze lehce urovnáme. Po nakypřené půdě nesmíme šlapat ani ji příliš uhrabávat, abychom nezničili výsledek pracného rytí ještě před výsadbou. U menších záhonů pracujeme z pěšinek, u větších stoupáme na širší prkno, které rozmístí hmotnost těla a nezpůsobí lokální umačkání půdy. Proto používáme prkno nebo jinou podložku i při výsadbě a kultivaci rostlin.

Hloubka a termín výsadby se řídí druhovou příslušností květin a jsou ve speciální části knihy. V zásadě je možno říci, že s výjimkou několika málo druhů by hloubka výsadby měla zhruba odpovídat trojnásobku  výšky cibule nebo hlízy. Pod pojmem hloubka výsadby se rozumí vrstva půdy nad zásobním orgánem. Požadovaná hloubka se tedy měří od vrcholu zásobního orgánu, nikoliv od dna vyhloubené jamky nebo brázdičky. Z této povšechné zásady vyplývá, že drobnější zásobní orgány téhož druhu je nutno vysazovat vždy mělčeji než cibule nebo hlízy větších velikostí. Na těžkých hlíznitých půdách zmenšujeme takto vypočítanou hloubku výsadby o 2 až 3 cm, na vysloveně lehkých pozemcích sázíme o 2 až 3 cm hlouběji. Rovněž i na čerstvě nakypřených záhonech, které před výsadbou nestačily dostatečně ulehnout, vysazujeme o 2 až 3 cm hlouběji.

Vzdálenost rostlin a jejich rozmístění se řídí požadavky jednotlivých druhů, popřípadě účelem výsadby a záměrem pěstitele. Na ozdobných záhonech by měly být rostliny vysazovány v nepravidelných skupinách. Na záhonech sloužících k produkci květů a dopěstování mladých cibulí nebo hlíz jsou vhodnější pravidelné výsadby do řádků.

Cibule a hlízy vysazujeme do jamek nebo brázdiček, popřípadě na dno patřičně vyhloubeného záhonu. Tento poslední způsob výsadby do vyhloubených záhonů je možno považovat za nejkvalitnější, ale také nejpracnější. Výše uvedeným  způsobem připravený záhon se vyhloubí do požadované hloubky, jeho dno se znovu zkypří a cibule se mírným zamáčknutím usadí na dno záhonu a opatrně se zasypou zeminou vyjmutou ze záhonu. Tento způsob umožňuje rozmístit cibule pravidelně po celé ploše záhonů a zachovat dokonale stejnoměrnou hloubku výsadby. Je vhodný zejména pro výsadby menších skupin. Při běžné výsadbě sázecí lopatkou jsou jednotlivé rostliny většinou nerovnoměrně rozmístěny po ploše záhonu, což působí nevzhledně, a hlavně nebývají dostatečně a stejně hluboko. Nestejnoměrná hloubka výsadby bývá příčinou nepravidelného vývinu rostlin téhož kultivaru. Rostliny jsou pak různě vysoké a hlavně nevykvétají současně. Při výsadbě do brázdiček lze dodržet pravidelnost rozmístění a hloubky poměrně snadno.

Vzrostné vrcholy cibulí a hlíz musí při výsadbě směřovat kolmo vzhůru. Obráceně vysazené cibule a hlízy raší vždy později, nepravidelně a vyrůstají z nich většinou slabší rostliny. Hlízy některých druhů, vysadí-li se vzrostným vrcholem dolů, nejsou schopny vůbec vyrůst a hynou (Anemone coronaria). Při výsadbě proto zásobní orgány vždy mírně zamáčkneme do dna jamky, brázdičky nebo vyhloubeného záhonu a opatrně zasypeme zeminou. Při zasypávání dbáme  na to, aby se zejména vysoké cibule nepoložily. Po výsadbě povrch záhonu lehce urovnáme a ihned řádně zalejeme. Zálivka musí být dostatečná, aby voda dosáhla až k vysazeným zásobním orgánů, ale nesmí být příliš prudká, aby se nerozbahnila svrchní vrstva půdy. Z rozplavené půdy vzniká při vysychání tvrdý povrchový půdní škraloup, který znesnadňuje prorůstání rostlin a může nepříznivě ovlivnit zdravotní stav podzemních orgánů. Za suchého počasí podle potřeby zálivku opakujeme. Během zakořeňování sledujeme pouze výskyt hraboše polního, který je pro některé druhy velmi nebezpečným škůdcem (viz. stať Příprava sadbového materiálu a výsadba). Uvědomme si, že dobře vycvičená domácí kočka je pro tento účel vždy spolehlivější než nejdražší a nejjedovatější zahraniční deratizační přípravky.