Cibulky a cibuloviny
Cibulnaté a hlíznaté květiny patří do skupiny vytrvalých bylinných rostlin, jejichž charakteristickým znakem je tvorba podzemního zásobního orgánu, který je základem života téže nebo náhradní rostliny v následujícím vegetačním období. Typickou vlastností této skupiny je jednoroční vegetační cyklus, během kterého rostlina vytvoří nadzemní orgány, květy, popřípadě semena, a nashromáždí v podzemním zásobním orgánu živé látky pro další vegetaci. Každá vegetace je zakončena obdobím vegetačního klidu. Začátek jednoho vegetačního cyklu je současně ukončením minulého cyklu. Průběh vegetačního cyklu u jednotlivých rodů a druhů je časově nestejný, ale vždy jednoletý. Celý cyklus tedy proběhne v období dvanácti měsíců, i když se jeho začátek, popřípadě konec, nekryje s počátkem nebo koncem kalendářního roku. Podle současného kalendáře by bylo nutno téměř všechny druhy této skupiny považovat za rostliny dvouleté, poněvadž jejich vegetační cyklus se nejvíce přibližuje skupině květinových dvouletek (macešky, sedmikrásky, pomněnky). Dvouletky jsou v podstatě také rostlinami jednoletých, jejichž cyklus pouze zasahuje do dvou kalendářních let. Jeho časové trvání však odpovídá jednomu oběhu Země kolem Slunce, což je jeden rok.
Počátek vegetace jednotlivých rodů cibulnatých a hlíznatých květin je rozdílný. Ztotožňuje se vždy s příchodem určitých příznivých klimatických podmínek, které vyvolávají zahájení vegetačního cyklu jako nový fyziologický i biologický stav rostlin. Nový vegetační cyklus však může začít teprve po úplném ukončení minulého cyklu. Tato skutečnost je v rostlinách pevně geneticky zakotvena. Je nutno ji respektovat při pěstování těchto druhů v kulturních podmínkách zahrad a nezapomínat na ni zejména při rychlení těchto květin. Zahájení vegetačního cyklu cibulnatých a hlíznatých květin se zpravidla časově neztotožňuje s vytvořením nadzemních částí rostliny. Tuto okolnost lze považovat za charakteristický znak skupiny cibulnatých a hlíznatých květin. U většiny vytrvalých rostlin začíná nové vegetační období fyziologickými a biologickými změnami na nadzemních vegetačních částech, kdežto u cibulnatých a hlíznatých rostlin vznikají podstatné změny nejdříve na podzemních zásobních orgánech, z nichž teprve později vyrůstají nadzemní části.
Odlišně se cibulnaté a hlíznaté rostliny chovají pouze v prvním roce svého života při generativním rozmnožování. Počátek existence nového jedince vyrůstajícího ze semene představuje jednorázovou a neopakovatelnou kvalitativní změnu. V této počáteční životní fázi se cibulnaté a hlíznaté rostliny podobají většině ostatních rostlin – jejich životné cyklus začíná vyklíčením semene a vytvořením prvních vegetačních orgánů. Během krátké doby však dochází k zakládání a vývoji podzemního zásobního orgánu (cibule, hlíza), který je hlavním znakem i nejtypičtějším orgánem této skupiny rostlin. Okamžikem vzniku podzemního zásobního orgánu se cibulnaté a hlíznaté rostliny začínají odlišovat od ostatních rostlin a stávají se nejen biologicky, ale i morfologicky skutečnými příslušníky své skupiny. V této počáteční životní fázi, která je nejcitlivějším okamžikem v životě rostliny, vznikají někdy různě výrazné genetické změny. V průběhu dalšího života jsou znaky a vlastnosti již stabilizovány a se závažnými zvraty se setkáváme jen ojediněle. Rozmnožování kultivarů, které jsou v podstatě souborem vegetačního potomstva jedné mateřské rostliny, probíhá vegetativní cestou při zachování znaků a vlastností daného kultivaru. Tento jev není však specificky pouze skupinu cibulnatých a hlíznatých květin, ale vztahuje se na veškeré vegetativně se množící rostliny.