Fritillaria imperialis – řebčík

Fritillaria imperialis L. – řebčík

Liliaceae – liliovité

80 – 120 cm, IV. – V.

Tento řebčík, který pro svou majestátnost dostal druhové jméno královský, pochází ze západního Himaláje a byl popsán roku 1574.

Zásobním orgánem je jednoletá, nepříjemně páchnoucí, žlutá cibule bez slupky, která dorůstá obvodu 15 – 20 cm. Pro cibuli je charakteristický hluboký otvor po odumřelé lodyze a nevýrazné podpučí. Na jaře vyrůstá mohutná lodyha s velkým chocholem listů. Pět až deset převislých květů je umístěno v přeslenu bezprostředně pod listovým chocholem. Květy jsou zvonkovité, polootevřené, dlouhé 5 – 6 cm. Druhová barva je oranžová. Běžně se pěstuje několik kultivarů s květy v různých odstínech oranžové, žluté a červené barvy. Kvete v dubnu až květnu a vegetaci končí v červnu. Charakteristicky páchne. Cibule jsou mrazuvzdorné. Rostlina i cibule obsahují jedovatý alkaloid imperialin.

Řebčík královský vyžaduje slunné stanoviště a živnou, hlubokou, humózní půdu s dostatkem živin  a vody během vegetace. Vysazuje se v srpnu do hloubky 15 – 20 cm a na vzdálenost 25 – 35 cm. Příprava půdy, hnojení a ošetřování musí být pečlivější než u ostatních cibulovin. Ihned po výsadbě je nutná vydatná zálivka. Během vegetace se má 2 -3krát ošetřit fungicidem. Na stanovišti zůstává trvale. Množí se dceřinými cibulemi, které se sklízejí po odumření lodyh a ihned se uskladňují při teplotě asi 20 °C v suchých pilinách nebo rašelině. S cibulemi se má pracovat v rukavicích a velmi šetrně. Poškozené cibule podléhají bakteriálním chorobám, k nimž je tento řebčík velmi náchylný. V některých letech je možné získat semena, z nichž dorůstají cibule za 6 – 8 let.

Používá se jako solitérní rostlina.

44. Fritillaria imperialis