Gladiolus hybridus – mečík

Gladiolus hybridus HORT. – mečík

Iridaceae – kosatcovité

80 – 180 cm, VII. – IX.

Zahradní mečíky vznikly mnohonásobným křížením přírodních druhů mečíků. Hlavní podíl na vzniku těchto kultivarů měly jihoafrické přírodní druhy, přestože několik druhů roste i v Evropě. První zaručené zprávy o záměrném křížení pocházejí z roku 1823. zpočátku se pro křížení používaly výhradně přírodní druhy, později se ke šlechtění více užívaly již existující hybridy. V roce 1907 byl v Americe vyšlechtěn první kultivar se zvlněným okrajem květu. V Čechách se mečíky ojediněle pěstovaly již od konce minulého století a první zprávy o tuzemském křížení mečíků pocházejí z roku 1910. k masovějšímu rozšíření této květiny u nás však došlo a po roce 1930. současný sortiment zahradních mečíků pochází výhradně z tohoto století. V mezinárodních registrech se uvádí několik tisíc existujících kultivarů a jejich celkový počet se odhaduje na desetitisíce. Současné kultivary nejsou mrazuvzdorné, poněvadž se doposud nepodařil přenést tuto důležitou vlastnost evropských přírodních mečíků na kulturní formy. V současné době existuje již několik amerických kultivarů s nádherně vonícími květy.

Zásobním orgánem mečíků je jednoletá, protáhle až ploše kulovitá hlíza dosahující obvodu 14 cm i více. Za spolehlivě kvetoucí se považují hlízy s obvodem nad 8 cm. Hlíza je kryta několikavrstevnou suchou slupkou. Kořeny vyrůstají z kořenového věnce na spodní straně hlízy, vzrostné vrcholy (pupeny) jsou umístěny ve spirále  v horních dvou třetinách hlízy. Dominantní postavení zaujímá nejvýše postavený pupen, který je nejintenzivněji vyživován a většinou tlumí růst ostatních pupenů. Z hlízy vyrůstají nejdříve 4 podzemní spodní listy bez chlorofylu, které v půdě vytvářejí přirozený tunel pro následující 4 hlízové listy, které již prorůstají nad povrch půdy a jsou hlavním asimilačním orgánem mečíků. Jejich středem později prorůstá stonek s posledními čtyřmi, tzv. lodyžními listy. Květy umístěné spirálově na stonku představují lichohrozen a bývá jich v závislosti a velikosti hlízy 15 – 23 i více. Výška rostliny, velikost a barva květů, doba vykvétání i ostatní morfologické znaky jsou závislé na kultivaru. Zásobní orgány nejsou mrazuvzdorné.

Hlízy se vysazují od druhé poloviny dubna podle počasí. Je zbytečné a často i riskantní vysazovat hlízy dříve, než je půda řádně prohřátá. Mečíky se vysazují zásadně na plné slunce. Vyžadují lehčí až středně těžké, propustné, dobře zpracované půdy s dostatečnou zásobou humusu a živin. Nesnášejí přímé hnojení nerozloženými organickými hnojivy. Základní dávka průmyslových hnojiv se dává do půdy asi 14 dní před výsadbou; nejlépe je použít Cererit nebo jiné kombinované hnojivo (NPK). Na 1 m² se rovnoměrně rozhodí asi 50 g hnojiva. Hlízy se vysazují většinou v řídcích do hloubky 8 – 10 cm. Tuto hloubku je nutno bezpodmínečně dodržet. Optimální vzdálenost řádků je 35 cm, vzdálenost mezi jednotlivými hlízami 6 – 8 cm. Ihned po výsadbě je třeba řádně zalít. Během vegetace se má často kypřit a v suchých obdobích zavlažovat. Zálivky musí být pouze občasné, ale vydatně, aby voda pronikla až k poměrně hluboko uloženým kořenům. Počátkem června se rostliny přihnojí ledkem (20 g 30% ledku vápenatoamonného na 1 m²) a počátkem srpna znovu přihnojíme, tentokrát plným hnojivem (50 g Cereritu na 1 m²). Po přihnojení se má vždy okamžitě a důkladně zalít.

Od poloviny července začínají rostliny vykvétat. Květenství se řežou při nakvétání nejspodnějšího květu, protože tak jsou nejtrvanlivější ve váze. Stonek se řeže maximálně s jedním až dvěma lodyžními listy. Ostatní listy se nesmějí poškodit, poněvadž náhradní hlíza začíná intenzivně růst teprve po odřezání květů. Nespotřebovaná květenství se mají ihned odstranit.

Během celé vegetace se doporučuje v pravidelných 14denních intervalech ošetřovat porosty fungicidy a pokud možno střídat typy přípravků. Od 15. srpna se nelépe osvědčuje Kuprikol. Od konce května až do sklizně se rostliny postřikují alespoň ve 14 denních intervalech insekticidem, který likviduje třásněnky (metation, Fosfotion, Antuko. Třásněnky sáním poškozují listy a zejména květy, které pak vypadají jako spálené od slunce.

Hlízy se mají sklidit do konce září bez ohledu na stav rostlin (tj., i když rostliny mají ještě zelené listy). Při sklizni se celý stonek odstraní ukroucením bezprostředně u hlízy. Hlízy se suší v tenkých vrstvách na lískách při teplotě 20 – 25 °C. po dobu 2 – 3 týdnů v suché a dobře větrané místnosti. Za pěkného počasí se mohou sušit na slunci. Dokonalé a rychlé usušení hlíz ihned po sklizni spolu s včasnou sklizní jsou základními podmínkami pro udržení dobrého zdravého stavu. Další tři týdny se hlízy dosušují při teplotách 15 až 30 °C. Po dosušení se očistí, zbaví nejsvrchnější zablácené slupky a uloží na lísky do suché místnosti při teplotě 2 – 8 °C.  Očištěné hlízy se doporučuje ihned posypat DDT – přípravkem (Neraditin), který likviduje třásněnku během skladování. Před výsadbou je vhodné mořit hlízy po dobu 30 minut v roztoku 2 % Orthocidu, 0, 2% Fundasolu nebo 0,2 % Bavistinu.

Mečíky se rozmnožují krájením hlíz podobně jako Begonia x tuberhybrida. Spolehlivě rostou pouze hlízy rozkrojené na dvě části, běžně se mečíky rozmnožují výsevem korálů (brutu), které se musí při sklizni hlíz dobře posbírat, popřípadě oddělit od hlíz, a ihned uložit při teplotě do 10 °C. Korále se vysévají co nejdříve na jaře do hloubky 4 – 6 cm a ošetřují se stejně jako hlízy. Květuschopní jedinci z nich dorůstají druhým rokem. Rozmnožování kultivarů semeny je nemožné.

Mečíky se mají pěstovat pro řez květů. Zahrádkářské přirychlování je většinou neúspěšné a nedoporučuje se.  

51. Gladiolus hybridus (rovnoplátečné)

52. Gladiolus hybridus (zvlněné)

53. Gladiolus hybridus  (středně velké)