Hnojení a hnojiva

Zahradní půdy nebývají většinou dostatečně zásobeny živinami nezbytnými pro vývoj cibulnatých a hlíznatých rostlin. Zahrady s humózními, dobře kultivovanými půdami mívají lepší zásobu přijatelných živin než zahrady udržované extenzívně. V lehčích písčitých půdách bývá zpravidla menší zásoba živin než v hlinitých nebo písčitohlinitých půdách. Cibulnaté a hlíznaté květiny spotřebují během vegetace velké množství zejména dusíku, draslíku a fosforu, které musíme do všech půd každoročně přidávat ve formě průmyslových hnojiv. Využití jednosložkových hnojiv v dávkách uvedených pro velkovýrobu je velmi pracné a pro zahrádkáře většinou neproveditelné. Pro základní hnojení před výsadbou je proto možno použít kombinovaná hnojiva typu Cererit nebo NPK, která obsahují všechny tři základní živiny. Pro druhy s krátkou vegetační dobou se doporučuje na 1 m² osázené plochy základní dávka 100g některého kombinovaného hnojiva. U druhů s dlouhou vegetační dobou (mečíky, lilie apod.), které se během vegetace ještě znovu přihnojují kombinovanými hnojivy, postačuje před výsadbou základní dávka 50 g. Hnojiva se přidávají do půdy jeden až dva týdny před výsadbou. Připravený pozemek se pohází odpovídající dávkou hnojiva, které se hráběmi lehce zapraví do půdy (nedoporučuje se ponechávat je delší dobu na povrchu půdy). Rovnoměrné rozmístění hnojiva je rovněž velmi důležité. Poněvadž obě uvedená kombinovaná hnojiva se vyrábějí ve formě granulí, je jejich aplikace jednoduchá. Při výsadbě se hnojivo mísí s celou vrstvou půdy nad vysazenými cibulemi nebo hlízami a během vegetace je postupně splavováno ke kořenům. Dodatečné hnojení po výsadbě je nevhodné. Zejména málo rozpustná draselná a fosforečná složka hnojiva se pak dostává ke kořenům až ke konci vegetace, kdy ji rostliny již nemohou využít. Také sypání hnojiv do výsadbových brázdiček nebo jamek je nutno vyloučit. Silně koncentrované živiny průmyslových hnojiv pálí nejen zásobní orgány, ale hlavně poškozují vyrůstající kořeny a mohou je i zcela zničit. Také zarývání nebo hluboké zapravování hnojiva je nevhodné. Živiny z granulí jsou vyplavovány a unikají do spodních vrstev dříve, než je mohou zachytit vyrůstající kořeny. Je také třeba dodržet uvedenou dávku kombinovaného hnojiva, aby nedošlo k přehnojení pozemku. Pro některé citlivější venkovní kultury, jako Eyrthonium, Cyclamen, Begonia se nedoporučuje používat pouze opakovanou hnojivou zálivku během vegetace.

Kromě základního hnojení před výsadbou vyžadují cibulnaté a hlíznaté květiny během vegetace ještě doplňkové hnojení dusíkem nebo kombinovaným hnojivem v době tvorby nových zásobních orgánů. U druhů s krátkou vegetační dobou vysazovaných na podzim postačuje jarní přihnojení dusíkem bezprostředně před vyrašením rostlin. K přihnojení se zásadně používá ledek obsahující rychle rozpustnou a přijatelnou nitrátovou formu dusíku. Na 1 m² dávkujeme 20 až 30 g na 30% ledku. Máme-li k dispozici ledek s nižším obsahem dusíku, zvyšujeme úměrně dávku podle obsahu živiny. Před vyrašením rostlin můžeme aplikovat ledek i formou hnojivé zálivky. Pokud se s přihnojováním opozdíme a rostliny jsou již vyrašené, musíme je  chránit před přímým stykem s tímto hnojivem, které silně pálí veškeré rostlinné části.

Druhy vysazované na jaře přihnojujeme většinou dvakrát, a to asi měsíc po vyrašení a v době kvetení rostlin. Druhé přihnojení se nevztahuje na rostliny, které se sice vysazují na jaře, ale mají krátkou vegetativní dobu, jako je Anemone Coronaria, Ranuncullus apod. Pro první přihnojení používáme ledek v dávce 20 g 30%ledku na 1 m². k druhému přihnojení se doporučuje Cererit v dávce 50 g na 1 m². Kombinované hnojivo musíme do půdy zapravit oprávkou, aby se málo rozpustné složky hnojiv dostaly do nejdříve ke kořenům rostlin. Kořenový systém na jaře vysazovaných druhů je většinou umístěn mělčeji než systém druhů vysazovaných na podzim. U hluboko kořenících druhů je přihnojování kombinovaným hnojivem bezpředmětné. Letní přihnojování kombinovaným hnojivem se používá u lilií, které vytvářejí jednoletý systém lodyžních kořenů. U nich však hnojivo nezapravujeme (viz speciální část). během vegetace zásadně vůbec nepřihnojujeme jiřinky, protože při vyšším obsahu dusíku v půdě velmi špatně kvetou.

Zimovzdorné druhy, které zůstávají na témž stanovišti několik let, musíme každoročně zásobovat dávkami živin, které odpovídají roční potřebě rostlin. Pohnojením kombinovaným hnojivem na podzim poskytujeme těmto rostlinám zkladní dávku živin. Hnojivo musíme zavčas zapravit do svrchní vrstvy půdy, a to zahrabáním nebo opatrným zakopáním. Jarní přihnojení dusíkem je obdobné jako u každoročně sklízených druhů.

Ihned po přihnojení rostliny vydatně zalejeme, aby se hnojivo co nejrychleji rozpustilo a přesunulo ke kořenům. Při nedostatečné zálivce zůstává hnojivo ve svrchní vrstvě půdy a slouží pouze jako zdroj živin pro mělce kořenící plevele. Zálivku se doporučuje jednou až dvakrát opakovat v období 14 až 20 dnů po přihnojení, aby se zabránilo přechodnému zvýšení koncentrace minerálních látek ve vrstvě půdy nad kořeny, neboť zvýšená koncentrace, zejména při použití ledku, by mohla popálit podzemní části stonků.

Veškeré zálivky cibulnatých a hlíznatých rostlin musí být vydatné, ale nesmějí překročit celkové kapacitní množnosti půdy. Po příliš intenzivní a zejména prudké zálivce dochází často k rozplavení půdy, a tím k znehodnocení půdní struktury. Často opakované, neúměrně vysoké zálivky jsou pro cibule a hlízy stejně nevhodné jako nedostatečná závlaha. Neustálý intenzivní přísun vody způsobuje rychlé rozpouštění minerálních látek, které se vyplavují do spodních vrstev půdy a ze nedlouho se stávají pro kořeny nedostupné. Na tuto skutečnost je nutno pamatovat zejména v silně propustných písčitých půdách. Nedostatečné, i když často opakované zálivky, nejsou naopak schopny dopravit potřebné živiny do sféry kořenů rostlin a napomáhají pouze abnormálnímu vývoji plevelů.