Ošetřování během vegetace

Během vegetace je nutno nejen udržovat pozemky v bezplevelném stavu,ale také dbát o to, aby povrch půdy byl neustále kyprý. V těžších a slévavějších půdách je proto kypření hlavním a stále opakovaným agrotechnickým zásahem, který se ovšem nesmí opomíjet ani na lehčích písčitých pozemcích. Dostatek vzduchu v půdě spolu s dostatkem živin a vody jsou základem zdravého a zdárného vývinu rostlin.

Součástí technologie pěstování cibulnatých a hlíznatých květin je péče zdravotní stav rostlin. Základem dobrého zdravotního stavu kultur zůstává vždy zdravá a biologicky hodnotná sadba. Přesto se během vegetace často objevují atypické rostliny, které se liší od ostatních vzhledem, popřípadě rozdílným stupněm počátečního růstu nadzemních orgánů. Příčinou těchto typičností může být fyziologická porucha nebo patologické poškození rostliny. Mezi fyziologické poruchy je možno zařadit mechanické poškození rostliny nebo zásobního orgánu během vegetačního klidu, lokální nedostatek nebo nadbytek vody a živin v půdě, poškození chemickými přípravky, špatné zakořenění apod. k patologickým defektům patří poškození některého orgánu, popřípadě celé rostliny houbovými, bakteriálními nebo virovými chorobami a poškození živočišnými škůdci. Vzhledem k tomu, že příznaky patologického a fyziologického poškození se vzájemně prolínají, je někdy velmi těžké určit původce typičností. Při fyziologických poruchách bývá většinou poškozeno větší množství rostlin, často i celé partie, kdežto u patologických defektů jde o poškození jednotlivých rostlin, popřípadě skupiny sousedících rostlin. Příznaky patologického poškození se většinou projevují již na počátku vegetace při rašení. Chorobné rostliny se opožďují ve vývoji, později raší, jsou slabší, mají změněnou barvu listů, na listech se objevují deformace a nekrotické skvrny, odumírají celé listy i rostliny. Infekce těchto rostlin mohla nastat během zakořeňování v půdě, popřípadě si ji rostlina mohla přinést v zásobním orgánu. Je-li choroboplodný zárodek obsažen v zásobním orgánu, hovoříme o primární čili provozní infekci. Z nemocných rostlin i z infikované půdy velmi často dochází k tzv. sekundární (druhové) infekci, při které jsou infikovány podzemní nebo nadzemní části zdravých jedinců. Možnost sekundární infekce je nutno považovat za nejzávažnější problém celé ochrany rostlin. Jediná prvotně nemocná rostlina může sekundárně infikovat, a tím znehodnotit desítky, ba i stovky okolních zdravých rostlin. Během vegetace přechází většinou sekundární infekce nadzemních částí nebo ze starého zásobního orgánu na novou cibuli či hlízu. Nově infikované zásobní orgány se pak stávají infekce v následujícím vegetačním období. K zamezení sekundární infekce se používají tato opatření:

Včas se provádějí přísné negativní výběry všech nemocných a podezřelých jedinců. Infikované rostliny se odstraňují i s podzemními orgány, popřípadě i s okolní půdou (opatření závisí na biologii choroby). Tento infekční materiál se musí likvidovat mimo porosty.

Je nutná preventivní chemická ochrana, tj. moření zásobních orgánů před výsadbou, pravidelné postřiky účinnými chemickými přípravky během vegetace, defenzivní nářadí, chemická likvidace škůdců a přenášečů chorob, dezinfekce půdy apod.

Musí se dodržovat všechna agrotechnická pravidla, jako je výběr vhodného stanoviště, střídání pozemků, soustavné kypření půdy, dodržování termínu výsadeb a sklizní, plnění agrotechnických požadavků jednotlivých kultur atd.

Zvláštní postavení mezi chorobami cibulnatých a hlíznatých květin zaujímají virové choroby, které způsobují u těchto kultur značné ztráty a často znehodnocují celé partie. Protože se cibulnaté a hlíznaté rostliny rozmnožují převážně vegetativně, jsou virové choroby u této skupiny jedním z nejvážnějších problémů. Přítomnost virů v rostlinách se projevuje různě. Nejznámějším symptomem infekce virovou chorobou je změna barvy květů u kultivarů tulipánů vyvolaná virem pestrokvětosti tulipánů. Podobné a na první pohled patrné příznaky se objevují pouze u několika druhů. Mnohem častější jsou méně výrazné změny, které postihují listy, popřípadě i celé rostliny. Jedinci infikovaní virovými chorobami mají většinou slabší a nižší vzrůst, vykvétají méně a později než zdravé rostliny, mohou mít i různě deformované listy nebo celé stonky. Nejběžnějším příznakem virózy jsou různé skvrny (většinou světlejší) rozmístěné podél žilnatiny listů nebo po celé ploše listů, které předcházejí u některých druhů až do nekróz (lokální odumření pletiv). Většina virových chorob přetrvává v zásobním orgánu a žije na úkor rostliny, kterou vyčerpává nebo během času i zcela zničí. Na rozdíl od většiny ostatních chorob vegetují původci virových chorob uvnitř rostlinných buněk a s rostlinnými šťávami se dostávají do celého systému rostlin. Veškeré dceřiné rostliny vzniklé vegetativně z infikované mateřské rostliny si již infekci přinášejí. Habituální změny na infikovaných rostlinách, např. menší vzrůst, deformace listů a stonků, metlovitost rostlin, změna barvy květu apod., se souhrnně označují jako růstová deprese vyvolává virovými chorobami. Stupeň růstové deprese je závislý na pěstovaném druhu nebo kultivaru rostliny, druhu virové choroby, koncentraci virových tělísek v rostlinných šťávách atd. Často je ovlivňován i půdními a klimatickými, případně agrotechnickými podmínkami. Intenzita růstové deprese se většinou v letech následujících po roce infekce postupně zvyšuje až do úplného vyčerpání a zničení rostliny.

Boj proti virovým chorobám je vzhledem k jejich biologii doposud nemožný. Ochrana rostlin se v současné době zaměřuje pouze na chemickou likvidaci přenašečů těchto chorob, kterými bývá zpravidla savý létající hmyz (převážně mšice) a drobní půdní rostlinní parazité. Příznaky virových chorob na rostlinách a jejich přenašeči jsou charakteristickým znakem pro jednotlivé druhy viróz. Základem ochrany proti virovým chorobám zůstává přísné a včasné odstraňování všech nemocných a podezřelých rostlin (negativní výběry) podobně jako u ostatních chorob. Negativní výběry je nutno provádět průběžně po dobu celé vegetace. Odstraněním chorob jedinců je možno alespoň částečně předejít hromadné infekci dalšího zdravého materiálu. Rostliny již infikované virovými chorobami nejsou doposud vyléčitelné žádnými současnými ozdravnými metodami a musí se neprodleně likvidovat.