Příprava sadbového materiálu a výsadba
Hlavním předpokladem dobrého stavu kultur a pěstebního úspěchu je zdravá sadba. Za sadbu nelze považovat pouze cibule a hlízy určené k rozmnožování ve specializovaných závodech. Po pojmem sadba jsou zahrnuty veškeré cibule a hlízy všech velikostí vysazované pro ozdobné účely a řez květů v soukromých zahrádkách i cibule a hlízy sloužící k produkci květů, popřípadě k rychlení a přirychlování v zahradnický provozovnách. Během skladování a zejména před vlastní výsadbou je nutno ze sadbového materiálu odstranit a likvidovat veškeré nemocné a podezřelé jedince, kteří by byli zdrojem infekce pro ostatní rostliny. Tento radikální zásah před výsadbou je základním hygienickým předpokladem pro udržení dobrého zdravotního stavu. Všechna dále uvedená chemická i agrotechnická opatření slouží pouze k preventivnímu boji proti možným chorobám, ale většinou nevykazují léčebný účinek.
Veškerý sadbový materiál s výjimkou hyacintů se před výsadbou moří fungicidními přípravky, které zamezují šíření půdních patogenních hub. V současné době se k ošetření sadby úspěšně používají systémové fungicidy typu Fundasol, Bavistin, Topsin apod. systémové fungicidy (Heryl, Orthocid, Orthophaltan), aby se zabránilo vzniku rezistentních kmenů půdních hub. Cibule hyacintů se ošetřují před výsadbou baktericidními přípravky. Jediný v současné době dostupný baktericid Falisan (Germisan) avšak neprokazuje dostatečnou účinnost proti chorobám hyacintů. Dobrý zdravotní stav sadba lze u hyacintů uchovat většinou pouze agrotechnickými opatřeními. Správnou agrotechnikou jsou cibule hyacintů chráněny i proti houbovým chorobám.
Kromě chemického ošetření sadby je tedy pro udržení dobrého zdravotního stavu nezbytné zachovávat určitá agrotechnickohygienická opatření. Základem těchto opatření je střídání pozemků. Množitelské materiály určitého druhu se mohou na týž pozemek vysazovat vždy až po 6 letech. Opakované výsadby v kratších intervalech jsou s výjimkou mečíků na množitelských plochách vyloučeny. Nedodržení této zásady může vyvolat nebezpečné rozšíření chorob. Střídáním pozemků se zachovává i čistota kultivarů, neboť by zejména u přezimujících druhů být smíchány se zapomenutými a na pozemku přežívajícími jedinci. Opakovaným pěstováním téhož druhu na stejném pozemku dochází navíc k jednostrannému vyčerpávání a únavě půdy. Vyčerpaná půda neposkytuje rostlinám dostatečný zdroj potřebných živin, zejména stopkových prvků.
Výjimkou z této zásady jsou mečíky, které se při množitelské velkovýrobě již nikdy nevysazují na pozemek, kde se již jednou pěstovaly. Toto organizačně komplikované opatření je nutno ve velkovýrobě dodržovat vzhledem k velmi nebezpečné chorobě mečíků způsobované houbou Stromatinia gladioli, jejíž sklerocia přetrvávají v půdě po několik desetiletí. Drobná sklerocia, která jsou vegetativním zásobním orgánem této houby, jsou volně uložena v půdě v hloubce 20 až 50 cm a probouzejí se k životu jen v přítomnosti mečíkových rostlin. Ihned po výsadbě mečíků vyklíčí ve sklerocií husté mycelium, které napadá nově se tvořící rostliny na podzemní části stonku a během krátké doby je zcela likviduje. Tato houba je schopna během neuvěřitelně krátkého časového intervalu vytvořit obrovské množství dalších sklerocií, která odpadávají z odumřelého stonku a znovu infikují půdu. Chemická i tepelná likvidace sklerocií této houby je velmi složitá a na větších plochách nepřichází prozatím v úvahu.
Kromě chemického ošetření sadbového materiálu se u mečíků a narcisů používá teplovodné ošetření hlíz a cibulí během skladování. Působením teplé vody se v narcisových cibulích ničí zárodky škůdců a na hlízách mečíků se likvidují některé patogenní houby. Poněvadž jde o drastický tepelný zásah, je nutno při ošetření dodržovat přesně dobu působení, teplotu lázně i termín ošetření. Tyto hodnoty nejsou stejné pro všechny kultivary a jejich stanovení závisí na velikostech zásobního orgánu, podmínkách skladování, biologickém vyzrání materiálu a dalších okolnostech. Teplovodně lze ošetřovat materiál pouze pomocí přesného speciálního zařízení.
Cibule a hlízy se při velkovýrobě vysazují většinou čtyřřádkovým strojem se vzdáleností řádků 35 cm. V řádku nejsou cibule jednotlivě za sebou, ale zejména u drobnějšího materiálu bývají dvě až tři cibule umístěny v témž řádku vedle sebe. Hloubka výsadby se volí podle velikosti vysazovaného materiálu, druhové příslušnosti a struktury půdy. Na těžkých půdách se vysazuje mělčeji než na lehkých písčitých půdách. Hustota výsadby se řídí velikostí materiálu a druhovou, případně odrůdovou příslušností. Aby rostliny měly optimální světelné podmínky, ne nutno kultivary s mohutnějším olistěním vysazovat řidčeji než kultivary s drobnými listy. V průměru se na 1 ha plochy vysazuje tento počet jedinců (v tisících kusů): tulipány 300 – 400, mečíky 300 – 350, narcisy 200 – 250, krokusy 800 – 1000, hyacinty 300 – 350, lilie 200 – 300. optimální doba výsadby jednotlivých druhů v našich podmínkách je tato: tulipány – 1. – 15. října, mečíky 15. – 30. dubna, narcisy 15. srpna, krokusy 15 října, hyacinty 15. září, lilie co nejdříve na podzim po ukončení vegetace nadzemních částí nebo co nejdříve na jaře, je-li materiál během zimy uložen v chladírně při teplotě +2°C.
Ihned po výsadbě cibulí nebo hlíz se doporučuje pozemek řádně zavlažit. Závlaha po výsadbě urychlí slehnutí půdy, její přilnutí k vysazenému materiálu a zajistí dostatečnou zásobu půdní vody, která je nezbytná pro řádné zakořenění rostlin. Kořenění zásobních orgánů je důležitým mezníkem vegetačního cyklu, kterým se zahajuje nový růst rostlin. Proto je nutno respektovat ještě další faktory, jež zamezují nebo podporují proces zakořeňování. Za nejdůležitější lze považovat půdní teplotu, která spolu s vodou podmiňuje rašení kořenů. Cibule druhů vysazovaných na podzim většinou koření až při nižších půdních teplotách, vysoké teploty brzdí tvorbu kořenů. Druhy vysazované na jaře naopak vyžadují pro kořenění vyšší půdní teploty. Při nevhodných teplotách kořeny nevyrůstají a materiál leží zbytečně v půdě, kde může být ohrožován a někdy i silně poškozen různými škůdci. Schopnost jednotlivých druhů reagovat na teplotní poměry v půdě je dědičnou vlastností převzatou z přírodních podmínek. Zásobní orgány přírodních druhů, které byly předchůdci dnešních kulturních cibulnatých a hlíznatých květin , zůstávají v půdě po celý život. Aby nenastalo předčasné ukončení vegetačního klidu a vyrašení rostlin v nevhodných klimatických podmínkách, zafixovala se u těchto druhů dědičně schopnost reagovat na teplotní poměry v půdě, charakterizující většinou stav povětrnostní situace i roční období.
Na velkovýrobních plochách jsou již delší dobu běžně používány chemické přípravky nazývané herbicidy, které zamezují klíčení a růstu plevelných rostlin. Chronický nedostatek pracovních sil vyvolal nutnost chemického boje proti plevelům. Likvidace plevelů mechanickou cestou (pletí, okopávání) se stala, zejména v poslední době, pracovně neúnosná. Používání herbicidů bylo zavedeno téměř na celém světě. Většinu herbicidů v cibulnatých a hlíznatých květinách je nutno aplikovat preemergentně, tj. ihned po výsadbě a před vyrašením rostlin.v současné době se nejvíce používají triazinové herbicidy, většinou simazin, jenž se popřípadě ještě kombinuje s dalšími herbicidy. Aplikace herbicidů je vysoce náročný a odborný zásah, který vyžaduje značné teoretické znalosti i praktické zkušenosti. Nesprávným použitím herbicidů mohou být kulturní rostliny silně poškozeny nebo zcela zničeny. Velkým nebezpečím při používání herbicidů jsou následné účinky (rezidua) herbicidů, které se zejména při nesprávné aplikaci nebo předávkování herbicidů mohou projevit na plodinách pěstovaných na ošetřeném pozemku v dalším roce.
Při zakořeňování rostlin udržujeme pouze dostatečnou půdní vláhu. U druhů vysazovaných na podzim je nutno sledovat výskyt hraboše polního a chránit vysazené cibule proti požeru tohoto velmi nebezpečného škůdce. Nejsilněji bývají poškozovány krokusy a tulipány, které jsou jeho oblíbenou pochoutkou, a to nejen v zimě, ale i v průběhu celé vegetace. Hraboš a většina myšovitých patří k velmi nebezpečným skladištním škůdcům krokusů i tulipánů. K likvidaci hrabošů se používají otrávené návnady (M-Körder-klein, Grazin), popřípadě vykuřovadla, která při hoření vyvíjejí otravné plyny (Neragen, Arex). Použití těchto přípravků je však nesnadné i nebezpečné pro jejich poměrně vysokou toxicitu pro člověka a vyžaduje zvláštní odbornou průpravu a hygienické oprávnění. Použití běžně dostupných Nera-zrn je neúčinné, poněvadž škůdci je nekonzumují, mají-li k dispozici cibule tulipánů a krokusů.