Půdní voda a zavlažování
Kromě dostatečné násobenosti půd základními živinami je pro optimální vývoj nadzemních i podzemních orgánů rostlin nezbytné dostatečné množství půdní vody. Voda jako základní složka půdního roztoku umožňuje rostlinám přijímat a využívat minerální látky ke stavbě orgánů. Nedostatek vody v půdě vyvolává zvýšenou koncentraci půdního roztoku, která znesnadňuje rostlinám příjem živin a při poměrně vysokých dávkách průmyslových hnojiv v půdě může vyvolat i poškození kořenů. Poněvadž vegetační doba většiny cibulnatých a hlíznatých květin je poměrně krátká, musí rostliny ve značně omezeném časovém období přijmout a přebudovat obrovské množství živin. Trvalá, optimální zásoba vody během celé vegetace je proto u těchto rostlin základní podmínkou úspěšného pěstování. Dostatek vody je nezbytný ihned po výsadbě cibulí a hlíz voda spolu s dalšími faktory podmiňuje zakořenění zásobních orgánů. Bez řádného zakořenění nemohou cibule a hlízy pohotově a účelně využít své zásobní látky, což se projeví na celkovém stavu rostlin i na dosažených výsledcích.déle trvající přemokření půdy je však pro tyto květiny ještě nebezpečnější než nadměrné sucho. Zejména v těžších a slévavých půdách, které jsou proto méně vhodné pro pěstování hlíznatých a cibulnatých rostlin, je nutno mít tuto skutečnost na paměti.
Při pěstování nelze spoléhat pouze na přirozené dešťové srážky. Roční rozvržení srážek na našem území zpravidla neodpovídá požadavkům těchto květin. Proto je nutná závlaha, která zajišťuje pravidelný přísun dostatečného množství vody, a to zejména v tak zvaných kritických obdobích. První období vysoké potřeby vody následuje ihned po výsadbě při zakořenění cibulí a hlíz. Druhé období je spojeno s rašením a rozvojem nadzemních částí. Potřeba vody v této fázi vegetačního cyklu je nejvyšší. Protože toto období spadá většinou do předjarních měsíců, bývá v průměrných letech spotřeba vody kryta zásobou vody ze zimních měsíců, popřípadě dešťovými srážkami přicházejícími na jaře. Třetím důležitým obdobím z hlediska potřeby vody je období po odkvětu, popřípadě po umělém odhlávkování rostlin, kdy maximálně rostou nové zásobní podzemní orgány. Po ukončení této fáze vegetačního cyklu klesá spotřeba vody a podzemní orgány vyzrávají. Nadzemní orgány rostlin pozvolna ukončují vegetaci a rostliny přecházejí do klidového stadia. Nadbytek vody v tomto období bývá škodlivý a často vyvolá patologické poškození zásobních orgánů.
Obsah vody v půdě je nutno během vegetace pečlivě sledovat. Pro rostliny je důležitá voda nadcházející se ve sféře kořenů rostlin, popřípadě voda translokovaná do této sféry z hlubších vrstev půdy. Poněvadž cibulnaté a hlíznaté květiny se vysazují poměrně hluboko a kořenový systém vytvářejí většinou po zásobním orgánem, je nutno kontrolovat zásobu vody ve sféře kořenů. Zejména při umělé závlaze je nezbytné dodávat vodu v dostatečném množství. Dávkování vody musí být přizpůsobeno charakteru pozemku a momentální zásobě vody v půdě. Za optimální lze považovat jednorázovou dávku odpovídající 30 mm sloupce vody. Často opakovaná závlaha menšími dávkami je pro rostliny neúčelná a podporuje pouze růst plevelů a šíření hlubokých chorob. Příliš vysoké dávky vody však nepůsobí příznivě na strukturu půdy a jsou příčinou nadměrného vyplavování minerálních látek do hlubších vrstev půdy. Pro rostliny se tak stávají tyto živiny nedosažitelné.