Sklizeň a skladování
Porosty sloužící pro výrobu cibulí a hlíz se každoročně sklízejí. Termín sklizně je závislý na druhové příslušnosti a stavu počasí. Pro tyto kultivary však platí zásada, že sklizní se uměle ukončuje vegetace v době před úplným odumřením nadzemních částí. Podzemní zásobní orgány se z půdy vyjímají na konci vegetace, ale ještě před zahájením klidového období. Konečnou fázi přechodu z vegetace do klidu prodělávají tedy cibule a hlízy již ve skladišti. Zásobní orgány většiny druhů vyplývají právě v uvedeném období nejsnáze napadány a poškozovány různými chorobami, což je možno ve skladištním prostředí nejen snadno kontrolovat, ale zejména účinně eliminovat. U druhů vytvářejících na zásobním orgánu ochrannou slupku bývá její kvalita z umělého prostředí skladu vždy vyšší než kvalita slupek vytvořených v půdě. Materiál sklizený v tomto polosyrovém stavu je však velmi citlivý na mechanické poškození a musí se s ním manipulovat odborně a šetrně. Většina venkovních kultur se vyorává jednoradličným vedeným pluhem a ručně se sbírá do vhodných nádob. Mechanizace sklizně nebyla zatím u nás úspěšně vyřešena u žádného druhu. I když v zahraničí, zejména v Holandsku, byly již zkonstruovány různé typy sklízecích strojů, nebylo možno s úspěchem ani jeden z nich u nás využít především proto, že použití těchto strojů je zatím vhodné pouze na písčitých pozemcích, které u nás téměř neexistují. (Oblastí s písčitými půdami u nás jsou pro pěstování těchto kultur buď klimaticky nevhodné, nebo typ písku nevyhovuje po stránce chemické a strukturální.) Při mechanizaci sklizně vznikají u nás značné ztráty a mechanická poškození cibulí a hlíz.
Sklizený materiál se skladuje na lískách. Poněvadž jde o vlhký a nevyzrálý materiál, nesmí vrstva na jedné lísce překročit výšku 10 – 15 cm. Skladovací lísky jsou opatřeny pevnými rozpěrami (nožičkami), které je umožňují ukládat na sebe a zajišťují dostatečné proudění vzduchu mezi lískami. Sklizené cibule a hlízy odpařují během prvních týdnů skladování značné množství vody a tu je nutno odvádět. Předpokladem kvalitního uskladnění cibulí a hlíz je rychlé odvádění vlhkého vzduchu a dostatečný přívod suchého vzduchu spolu s odpovídající teplotou. Během krátkého období po sklizni sníží některé cibule a hlízy svou hmotnost až o 30%. Tento pokles hmotnosti vzniká pouze odpařením přebytečné vody. Odvod vlhkého vzduchu a přívod suchého vzduchu spolu dostatečným prouděním mezi lískami je možno zajistit pouze pomocí výkonných a dobře seřízených ventilátorů, popřípadě dalšího speciálního vzduchotechnického zařízení. Jakékoliv nedostatky nebo opomenutí zásad správného dosoušení cibulí a hlíz, zejména v prvních dnech po sklizni, mohou vyvolat značné škody. Vlhké prostředí spolu s vyššími teplotami napomáhá množení velmi nebezpečných hub a baktérií, které mohou infikovat a také zničit zdravý sklizeným materiál.
Předčasnou sklizní zásobních orgánů se snažíme zamezit výskyty chorob. Proto musíme ve skladištních prostorách vždy vytvořit takové podmínky, které jsou pro život parazitů nevhodné a omezují jejich šíření na minimum. Při stanovení doby a intenzity dosoušení,výměny vzduchu i teploty se musíme řídit požadavky jednotlivých kultur a stavem sklizeného materiálu. Cibule a hlízy ze suchým půd sklizené za suchého počasí se samozřejmě dosoušejí snadněji a kratší dobu než cibule a hlízy sklizené za nepříznivého počasí z vlhké půdy. Některé druhy vyžadují intenzivní sušení trvající několik týdnů (mečíky, tulipány), jiným dostačuje pouze několikadenní mírné dosušení povrchu zásobních orgánů (jiřinky, begónie a cibulnaté druhy s vytrvalými kořeny. Cibule lilií se nedosoušení vůbec a musí se po sklizni uložit v odpovídajícím vlhkém prostředí.
Během dosoušení cibule a hlízy biologicky vyzrávají a přecházejí do klidového stadia; v tomto období se zdánlivě odpočívající orgány musí čistit, třídit a připravovat pro další použití. Cibule a hlízy sloužící k dalšímu rozmnožování je třeba speciálně upravit, kromě moření chemickými přípravky vyžadují některé cibulnaté druhy i úpravu pomocí regulace skladištních teplot. Jak již bylo dříve uvedeno, je období vegetačního klidu cibulí pouze zdánlivým obdobím klidu. Uvnitř cibulí probíhají různé procesy, jejichž průběh a intenzita jsou závislé na teplotě okolního prostředí. Zvýšením nebo snížením skladovací teploty v určitých fázích tohoto vnitřního vývoje lze u většiny cibulnatých druhů a ovlivnit vývin v celém příštím vegetačním období. Teplotami během skladování je možno ovlivnit dobu rašení a kvetení, kvalitu květů, počet dceřiných cibulí i jakosti cibulí v příštím roce. Na principu teplotního ošetření je založena i tzv. preparace cibulí, která umožňuje využít cibule k rychlírenským účelům. Různými teplotami během skladování je možno nejen urychlit vývoj a nakvétání těchto rostlin, ale také oddálit dobu kvetení druhů o několik měsíců.
Tato vlastnost cibulnatých a hlíznatých květin spolu se schopnostmi lidí, kteří se zabývají problémy rychlení, postavila skupinu okrasných cibulovin na prvořadé místo v rychlírenství květin. Je nutno si uvědomit, že jsou to převážně květy cibulovin, které přinášejí v tmavých zimních a předjarních měsících radost do lidských příbytků. Jsou to cibuloviny, které můžeme darovat i měsících nedostatku všeobecně uznávaných amerických karafiátů a gerber. A k tomuto úspěchu dopomůže pouze vhodně volená teplota během skladování a trochu zahradnické zručnosti. K rychlírenským účelům nejsou zdaleka vhodné všechny kultivary cibulnatých květin. Vlastní technologie tepelné úpravy cibulí je velmi složitá a vyžaduje náročné laboratorní i skladovací zařízení spolu s vysoce kvalifikovaným personálním obsazením. Vzhledem k tomu, že v ČSSR není dostatek ploch okrasných cibulovin, nezabýváme se doposud ani velkovýrobní preparací cibulí. Veškerý preparovaný materiál používáme k ranému rychlení se dováží ze zahraničí. Cibule rychlené na pozdější termíny (únor, březen), které nevyžadují tak nákladnou úpravu, pocházejí většinou z tuzemské produkce. Dovoz drahých zahraničních cibulí na toto pouhé přirychlování je zbytečný, pokud trh požaduje druhy a kultivary pěstované u nás.